Chráníme práva spotřebitelů i PRODEJCŮ

PORADNA  PRO  SPOTŘEBITELE  I  PRODEJCE

Poradenská a konzultační firma pro řešení reklamací spotřebního zboží a služeb

Přestože nemáme žádný příjem a provoz poradny je tudíž zajišťován pouze z vlastních prostředků a  ze sponzorských darů, poradenství poskytujeme zcela zdarma. Pokud si i Vy myslíte, že naše činnost je potřebná, společnosti prospěšná a pomohla Vám ve Vaší situaci, můžete nás podpořit jakoukoliv finanční částkou. V případě, že budete potřebovat potvrzení do účetnictví o poskytnutém daru, rádi Vám jej zašleme

Na provoz poradny  v  roce 2017 přispěli:

obce a města:

Albrechtice nad Orlicí,  Kvasiny, STÁRKOV, KOCLíŘOV, Jaroměř, Janov, Lovčice, karel Strnad, DOMÁCÍ POTŘEBY aLBRECHTICE,     JAN mOTYKA, eLEKTRA JANEČEK KOSTELEC NAD ORLICÍ                                                                                                                                                             

 

 

Web vytvořil / Webdesing úprava

sorf.michal@seznam.cz

Ochraňme seniory!

Vzdělávání lektorů pracujících se seniory v ochraně před nekalými praktikami prodejců,
CZ.1.07/3.2.10/05.0038

 

Slovo úvodem

Proč právě senioři?

Protože senioři jsou velmi ohrožená skupina a to díky:

nástrahám doby – doba všudypřítomných lživých nebo alespoň silně přehánějících reklam, nabídek, podvodů, podomních prodejců, předváděcích akcí, nedodržování smluv, okrádání, exekucí, nepotrestání podvodníků atd. nahrává spíše podvodníkům

své důvěřivosti – jsou ze staré školy, pamatují doby, kdy nebylo zdaleka tolik podvodů, kdy ke stvrzení jakékoliv smlouvy stačilo podání ruky a mnozí v tomto svém světě stále žijí

technickému pokroku a rozvoji trhu- za posledních několik let se v oblasti techniky a trhu změnilo tolik, že je problém, aby se v sortimentu nabízených výrobků a jejich vlastností vyznal mladý člověk, natož senior.

neznalosti svých práv i povinností díky nedostatečnému a nerovnému přístupu k informacím, protože většina je jich zveřejňována pouze na internetu, drobné písmo v obchodech, několikastránkové obchodní podmínky, smlouvy psané drobným písmem.

stárnutí celé populace, rychlému nárůstu počtu seniorů, kdy společnost pro ně zdaleka nedělá vše, co by bylo potřeba, senioři jsou považováni za přítěž státu, který jim musí vyplácet důchody, budovat domovy, budovat bezbariérové přístupy do budov…, mnohdy za přítěž i nejbližších členů rodiny, jako přítěž seniory vlastně cítí celá mladá generace,  která žije v domnění, že vydělává na jejich důchody. V tomto vědomí je bohužel utvrzována i mnohými články a pořady v médiích.

seniorům to prostě dlužíme - pokud jsme byli malí a tudíž nemohoucí my, starali se oni o nás, nyní se situace obrátila, tudíž je potřeba tento dluh splatit a naší povinností je, abychom se postarali my o ně a to každý podle svých možností. Naše sdružení zvolilo možnost tohoto vzdělávacího kurzu.

Pro účely statistiky je potřeba všechno nějak zaškatulkovat, takže se nejprve podívejme, jaká je podle světové zdravotnické organizace základní klasifikace vyššího věku:

  • 45 – 59 střední neboli zralý věk
  • 60 – 74 vyšší věk nebo rané stáří
  • 75 – 89 stařecký věk
  • 90 a více dlouhověkost

Opakuji, je to rozdělení spíše pro statistiky, protože nic nevypovídá o skutečném fyzickém i psychickém stavu dotyčných osob, protože stárnutí je samozřejmě individuální. U nás je jakýmsi mezníkem označení senior, za kterého je považován člověk nad 60let, v poslední době dokonce nad 65 let, což asi souvisí s posunováním hranice odchodu do důchodu.

Stárnutí je nevratný proces,

který se nevyhne žádnému z nás a který začíná vlastně už od narození. Otázkou je, kdy vlastně začíná stáří - na to samozřejmě neexistuje nějaké měřítko, pro každého tento pojem znamená něco jiného (výsledky průzkumu viz příloha). Nicméně pro většinu seniorů je prvním takovým mezníkem odchod do důchodu, tedy okamžikem, kdy se z ekonomicky aktivního člověka stává důchodcem. A to jednak fyzicky - přestane chodit do zaměstnání, tak i označením ať už důchodce nebo senior. Takový člověk musí zcela změnit svůj životní styl, dosavadní zaběhnutý stereotyp, každodenní vstávání do práce, náhle se objeví se nadbytek volného času. Výhodou je mít připravený nějaký náhradní program, ať už jakýkoliv.

Dalším mezníkem je odchod dětí z domova. Tady nastává tzv. syndrom prázdného hnízda, kdy manželé zůstávají v domě sami, zvlášť pokud se děti odstěhují daleko a na rodiče nemají čas. Časem přichází ztráta partnera, postupná ztráta vrstevníků, ztráta fyzických sil, výrazné zhoršení zdravotního stavu. Dochází k úbytku svalové hmoty, zhoršuje se sluch, zrak, chuť, člověk se zaobírá čím dál víc pouze sám sebou. V každém případě je to období bilancování uplynulého života a tady se může objevit pocit zklamání, opuštěnosti, marnosti, zbytečnosti a právě proto je potřeba dát těmto lidem příležitost pro určité aktivity. Horší je, pokud senior už nemůže žít v domácím prostředí, tedy mezi svými blízkými - a těch důvodů může být několik - zdravotní stav, senior dobrovolně uvolní byt dětem nebo vnukům, ale bohužel jsou i situace, kdy ho doma prostě už nechtějí. A tady nastává obrovský pocit zklamání.

Nicméně nezbývá, než se s novou situací smířit, smířit se s tím, že zbytek života stráví v nějakém ústavním zařízení, kde se musí přizpůsobit tamním podmínkám, novému režimu, který je pochopitelně zcela jiný, než na co byl člověk zvyklý, kde do značné míry ztratí svoje soukromí a v neposlední řadě je tady vědomí „poslední štace“. Proto bych se přimlouval, pokud je to možné, aby senior zůstal do poslední chvíle doma, pokud mladí chodí do práce, aby mu zajistili externí péči, další stupeň je dům s pečovatelskou službou a teprve nakonec, když už senior opravdu není soběstačný a vyžaduje trvalou péči jiné osoby, by měl přijít domov důchodců. Bohužel tak, jak populace stárne, bude potřeba více pečovatelů, více domů s pečovatelskou službou i více domovů pro seniory. Podle dostupných průzkumů by drtivá většina populace volila žít ve stáří ve vlastním domově i v případě nesoběstačnosti, jenomže překážkou péče o rodinného příslušníka bývají ekonomické důsledky takového kroku. Nízký státní příspěvek, který není adekvátní nárokům péče, komplikace v zaměstnání, zbrzdění profesního postupu, někdy i ztráta zaměstnání v důsledku dlouhodobé absence, nevhodné bariérové byty.

Osamělí senioři se tak dostávají do situací, kdy s nimi nikdo za celý den nepromluví ani slovo, tudíž hledají si náhradní program sami. A protože moc možností nemají nebo o nich třeba ani nevědí, internetem nevládnou, volí to, co za nimi přijde domů samo. A to jsou bohužel letáky s nejrůznějšími, mnohdy fiktivními slevami, což je ještě to nejmenší zlo. Po jejich přečtení se vydají na nákup „akčních“ výrobků, ovšem hned ve vestibulu marketu na ně čeká další zlo, už o něco horší a to jsou prodejci nejrůznějších „zázračných“ a především několikanásobně předražených výrobků, jako jsou masážní polštáře, křesla a podobně.  Dalším stupněm číhajícího zla jsou podomní prodejci s nejrůznějším zbožím, údajně levnější energií, výhrami, přeplatky, s nabídkami nejrůznějších služeb, falešní řemeslníci a podobně. Asi tím nejhorším zlem (když pomineme kriminální činy, kterými se zabývat nebudeme) jsou nechvalně známé předváděcí akce, které (navzdory filmu „Šmejdi“ i nejrůznějším opatřením vlády typu „spotřebitelský ombudsman“, změnám v občanském zákoníku i v Zákoně o ochraně spotřebitele) běží v nezmenšené míře pořád. Změnila se pouze forma pozvánek a taktika pořadatelů, kteří se postupně učí všechna nová opatření obcházet. A daří se jim to i díky tomu, že senioři navzdory varováním, jezdí pořád.

Řešení se zdá být na první pohled jednoduché – objet senior kluby a realizovat preventivní přednášky. To jsme si, jako sdružení, mysleli kdysi také, ale je to opravdu pohled pouze první. Za dobu naší existence jsme uspořádali pro seniory Královéhradeckého kraje několik desítek přednášek. Když vezmeme v úvahu, že podobné přednášky pořádají další organizace, případy podvedených seniorů jsou zveřejňovány v médiích, mohlo by se zdát, že všichni senioři již musí být poučeni. Jenomže počet vykonaných přednášek není bohužel v žádném poměru k počtu účastníků. Nebylo totiž výjimkou, kdy na přednášku předem oznámenou na plakátech, obecním rozhlasem i v regionálním tisku, přišlo v obci s tisícovkou obyvatel pouhých 5 lidí a ti, kteří přišli, brali přednášku pouze jako příležitost pro vzájemné setkání, kde jsem jako přednášející byl v podstatě osobou navíc.

Film Šmejdi, který situaci na určitou dobu rozvířil, byl sice sledován se zájmem, ale jenom v naší poradně jsme zaznamenali 3 případy, kdy senioři jeli na předváděcí akci následující den po jeho zhlédnutí. Pochopitelně, že na celkové situaci mají minimálně poloviční podíl i senioři sami, protože navzdory všem varováním na tyto akce pořád jezdí a tím dávají těmto „obchodníkům se zázračným zbožím“ příležitost, aby svůj český důchod, ale bohužel většinou jeho násobky, vyměnili za několikanásobně předražené asijské zboží, které by jinak mohli koupit v běžném obchodě za zlomek ceny, kterou zaplatili na předváděcí akci. Jak již bylo řečeno, vše berou jako společenskou událost, někam se podívají, s někým si popovídají, dostanou zdarma občerstvení, tak proč by nejeli a že by právě oni mohli naletět podvodníkům, si nepřipouštějí. S postupujícím stářím stoupá i sebestřednost většiny seniorů, tedy zájem pouze o svoji osobu a nezájem o dění ve svém okolí. V takové situaci je nemožné pořádat pro seniory jakékoliv preventivní přednášky, kurzy nebo školení, které jim nepřináší bezprostřední užitek. Vzhledem k množství podvodů, které se dějí, by s určitou nadsázkou každý nový podvod potřeboval vlastní přednášku, což je samozřejmě nemyslitelné.

Takže tudy cesta nevede, samotná prevence zdaleka nestačí, proto jsme se po letech spíše neúspěšných pokusů o prevenci rozhodli jít cestou poněkud jinou, a sice vyškolením pracovníků, kteří nějakých způsobem se seniory pracují takovým způsobem, aby jim uměli poradit v nejrůznějších situacích. Samozřejmě, že veškeré informace je možné dnes najít na internetu, existují stránky o finanční gramotnosti, můžeme si stáhnout do chytrých telefonů aplikace na všechno možné. To je všechno jistě záslužné, ale pro mnoho seniorů je to bohužel k ničemu. Ti potřebují mít pocit, že mají blízko sebe někoho, kdo jim poradí, že pozvánku na levný zájezd mají raději zahodit, kdo za ně napíše dopis, vyplní nějaký dotazník, ale i kdo za ně nějakým způsobem zaplatí nedoplatek například za elektřinu, protože vyúčtování už není přikládána poštovní poukázka, jak tomu bylo kdysi, předpokládá se placení přes počítač. Kdo jim vysvětlí dlouhé podmínky pojišťovny, kdo ohlídá, aby byla včas zaplacena daň z nemovitosti, životní pojistka, poradí jim, jak si půjčit knížku v knihovně, půjde s nimi koupit mobilní telefon, aby jim prodejce nevnutil ten nejdražší, který na prodejně má atd. A v neposlední řadě kdo jim poradí jak problém řešit, pokud někomu naletěli. Díky neznalosti svých práv senioři nevědí, že jim zákon umožňuje od smlouvy uzavřené na podobných akcích odstoupit, do jaké doby, jakým způsobem atd. Dalším problémem je, že se za svůj nepovedený nákup stydí, stydí se přiznat, že naletěli podvodníkovi a tak nakoupený výrobek často najdou jejich příbuzní až při návštěvě například schovaný pod postelí. To už ale bývá na odstoupení od smlouvy pozdě a přitom by stačilo svěřit se někomu včas. No a když už takové školení budeme pořádat, proč ho omezit pouze na problémy spotřebitelské, proč ho nerozšířit i na další oblasti běžného života, se kterými se často setkáváme? Proč nepozvat odborníky z dalších oblastí?

Josef Černý